PRVNÍ HOŘE - Achtung, Sultan!
MInule jsem zase kecal. Tohle je totiž další dokonalá deska tohoto úžasného tělesa. Radost tohle poslouchat. Už zas.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
CRADLE OF FILTH se pomalu ale jistě stávají součástí procesu metalové (s odpuštěním) legendarizace. I když to třeba na první pohled není patrné, přece jen jsou jednoznačné symptomy tohoto jevu na Kolébce špíny model 2008 naprosto hmatatelné. Rozpoznat a pochopit to lze zcela jednoduše, stačí se například pro srovnání začíst do některého ze zdejších profilů metalových veličin v podání kolegy Straye. Nápadně vysoký počet vydaných alb (těch cca jedenáct v podání suffolkských už se jim blíží se vším všudy), dělení diskografie na delší časová období, hudební vývoj, v jistých fázích rovněž označovaný jako postupná ztráta „tvrdosti“, a to všechno především za masové asistence davů oddaných příznivců - není tohle náhodou už i písnička o CRADLE FILTH? Určitě je.
A do toho pak zcela přesně zapadá i jednoduché, ale maximálně výstižné, konstatování o tom, že „Godspeed On The Devil´s Thunder“ je možná malinko slabším titulem než jeho starší bratříček „Thornography“, ale rozdíly jsou spíše nepatrné, takže o jeho kvalitách nemůže být pochyb. Ano, toto je na poměry CRADLE OF FILTH dobré (nikoli výborné, jistě) album. Má své mouchy, má své slabší chvilky, ale celkově poměrně spolehlivě plní roli jedinečného metalového strašáka, kterou si na sebe kapela vzala už kdysi dávno. Což je mimoto to nejdůležitější, protože zdejší úroveň - při zachování jistého minimálního standardu kvality, který byl v případě novinky pochopitelně bezbolestně dosažen - už by se měla měřit jen a jen v měřítku a podmínkách celé diskografie CRADLE OF FILTH, jinam (ať už do blackových či heavy metalových dílen) nahlížet netřeba. Navíc není podstatné, jestli tomu všemu nutně musíme říkat black metal nebo „jen“ heavy metal (ke kterému to samozřejmě může mít stále blíž, ale také nemusí, jak zřejmo z momentálního blackového vzepjetí), protože to zkrátka jsou jen a jen CRADLE OF FILTH. Na první poslech rozpoznatelní ve znovu a znovu oprašovaném nápadu orchestrálních a především mluvených inter, v povinné dávce živelných a krásně vymalovaných nápadů („Shat Out Of Hell“, „The 13th Caesar“, „Tragic Kingdom“, učebnicově gotická hitovka „The Death Of Love“ nebo omamné dýchnutí starých časů v „Darkness Incarnate“) a naproti nim i v několika málo ne zrovna prubířských věcech („Sweetest Maleficia“ či „Honey And Sulphur“). Složitější to opravdu není, pokud se samozřejmě nebudeme chtít zabývat dalšími detaily, jako úspěšnou studiovou premiérou českého bubeníka Martina Škaroupky nebo klenutě zpracovaným lyrickým konceptem, kterému za předlohu posloužil černočerný životní příběh francouzského barona Gillese de Raise (limitovaná edice alba s bonusovým diskem a desítkou raritních skladeb mimochodem nese podtitulek „The Life And Crimes Of Gilles de Rais“), se kterým se, tumáš čerte kropáč, můžete detailně seznámit i na našich stránkách.
Ostych a předsudky zkrátka stranou, Dani Filth a spol. si prostřednictvím „Godspeed On The Devil´s Thunder“ na své dlouhé pouti metalovými dějinami prostě vykolíkovali rok 2008 a neudělali to vůbec špatně. Do ideální podoby by pochopitelně tenhle kolík potřeboval ještě několika údery palicí zpevnit, ale to už se tak někdy stává, že nemusí pršet a postačí, když zakape. To je v tomto případě jisté stejně jako smrt, která si po všech těch neslýchaných událostech nakonec našla i hříšného barona de Raise.
Na poměry CRADLE OF FILTH dobré (nikoli výborné, jistě) album.
7 / 10
Dani Filth
- zpěv
Paul Allender
- kytara
Charles Hedger
- kytara
David Pybus
- baskytara
Martin Škaroupka
- bicí
Sarah Jezebel Deva
- zpěv
1. In Grandeur And Frankincense Devilment Stirs
2. Shat Out Of Hell
3. The Death Of Love
4. The 13th Caesar
5. Tiffauges
6. Tragic Kingdom
7. Sweetest Maleficia
8. Honey And Sulphur
9. Midnight Shadows Crawl To Darken Counsel With Life
10. Darkness Incarnate
11. Ten Leagues Beneath Contempt
12. Godspeed On the Devil's Thunder
13. Corpseflower
Existence Is Futile (2021)
Cryptoriana – The Seductiveness of Decay (2017)
Hammer Of The Witches (2015)
The Manticore And Other Horrors (2012)
Midnight In the Labyrinth (2012)
Darkly, Darkly, Venus Aversa (2010)
Godspeed On The Devil's Thunder (2008)
Thornography (2006)
Nymphetamine (2004)
Damnation And A Day (2003)
Live Bait For The Dead (2002)
Lovecraft & Witch Hearts (Best Of) (2002)
Bitter Suites To Succubi (EP) (2001)
Midian (2000)
From The Cradle To Enslave (EP) (1999)
Cruelty And The Beast (1998)
Dusk ... And Her Embrace (1996)
Vempire (Or Dark Phaerytales In Phallusstein) (1996)
Principle Of Evil Made Flesh (1994)
Vydáno: 2008
Vydavatel: Roadrunner Records
Stopáž: 71:15
Produkce: Andy Sneap & Cradle Of Filth
Studio: Backstage Studios, England
Ak bola doska "Thornography" vrcholom "rockandrollového" obdobia CRADLE OF FILTH, na novinke zavelil famózny Martin Škaroupka svojimi bicími do útoku na staré black-deathové hradby. Je celkom pochopiteľné, že ho Filth a Allender v zahraničnej tlači vychvaľujú ako najlepšieho bubeníka, ktorý kedy v COF hral.
Viacero zaručených koncertných trhákov na čele s fantastickou hymnou "The Death Of Love", mrazivá atmosféra, skvelý koncept - CRADLE OF FILTH do nás stále búšia s býčou silou. Po ich koncerte na tohtoročnom Brutal Assaulte a po vypočutí tohto albumu sa už naozaj iba zabávam na internetových príspevkoch o zbytočnosti, nezaujímavosti a trápnosti tejto stále invenčnej a poslucháčsky vzrušujúcej anglickej stálice.
S novým bubeníkom to konečne opäť poriadne šľape a je dosť miest, ktorými prebleskuje slávna minulosť. Je na škodu, že inak zaujímavý koncept podporený tradične dobrými textami občas v zbytočne širokej stopáži víťazí nad inštrumentálnou zložkou. Tú ale snáď nikdy nebolo možné hodnotiť z hľadiska prísnych kritérií, ale s istým nadhľadom, čo prináša značnú mieru subjektivity. Pre mňa tento album predstavuje slušný a očakávaný štandart s rozptylom k slabším, no i silnejším momentom.
Ak som pred dvomi rokmi vyjadril prianie, aby CRADLE OF FILTH pokračovali v línii nakreslenej na "Thornography" (a smerujúcej k prekvapivo "veselému" hevíku), dúfal som v presný opak toho, čo družina okolo jedovitého krpca Daniho prináša na "Godspeed On The Devil's Thunder".
Novinka je -- vrátane vražednej stopáže, na ktorú by mali byť zákony -- takmer identickou kópiou albumu "Damnation And A Day". Proklamované pritvrdenie poznali hlavne bicie party Martina Škaroupku, zbytok je len pohľadom na tmavé dno dávno vyčerpanej studne. Plastikové pseudoklasicizujúce "filmové" intrá, fádne hobľovačky a priveľa "vážnosti" definujú pocit, ktorý sa už v polovici posluchu rozteká na beztvarú a nudnú hmotu.
U CRADLE OF FILTH platí "návrat ku koreňom" presne opačne než u väčšiny kapiel. Kým totiž väčšina kapiel začala časom špekulovať s atmosférou a pridanými kudrlinkami a návrat ku koreňom pre nich znamenal návrat k bezbožnej hobľovaćke, CRADLE OF FILTH sa na novinke vracajú od otrasného hobľovacieho heavy metalu späť k extrémnejšej hudbe, bohatým klávesom, atmosfére - niekam zruba do obdobia "Midian", ak chcete. Novinka je zároveň o triedu lepšia než minimálne dva predchádzajúce albumy. Potiaľto OK.
Najzávažnejší problém sa však zakryť nepodarilo. CRADLE OF FILTH možno majú konečne bubeníka, ktorému k neopakovateľným Barkerovým nájebom chýba už len maličký kúsok, no zbytok kapely ešte stále tvoria skladateľskí impotenti. Kde je tá povestná Daniho arogancia teraz, keď by CRADLE OF FILTH ako soľ potrebovali konečne vyraziť Paula Allendera a nabrať kohokoľvek iného, kto je schopný spoluhráčom postaviť gitarové základy s väčším potenciálom vrstvenia a aranžovania?
"Godspeed On The Devil's Thunder" totiž kupodivu nie je žiaden katastrofálny album. Jediné, čo je na ňom tradične zlé sú katastrofálne stupídne gitary. No a poznáte to, mrakodrap môže mať fakt super vežičku, pokiaľ je prvých 10 poschodí zo sadrokartónu, príliš mu to nepomôže.
Méně přiteplená muzika než na předchozích dvou albech. Nudí, ale neuráží.
MInule jsem zase kecal. Tohle je totiž další dokonalá deska tohoto úžasného tělesa. Radost tohle poslouchat. Už zas.
Trochu prog rock/metalová exhibice. Toho tydlikání a hračičkování je místy opravdu hodně. Ale tito Švédové umí i příjemné melodie a přirozeně plynoucí pasáže, takže jim to předvádění odpustím. Ostatně, když na to mají, tak proč se trochu nepředvést, že?
Žijeme ve zlatých časech českého thrash metalu! Takové období hojnosti prostě nepamatujeme. Kapely na nás chrlí v horším případě dobré, v tom lepším (i v tomto) desky výborné a my si čvachtáme jako ten pověstný manža. Více v recenzi, teď si třepu palicí.
Švédské duo se na svém dalším albu ještě více vzdálilo postrockovým kořenům a dá se tedy tvrdit, že jejich hudba odplavala do specifické formy indie rocku, který se opírá o robustní kostru shoegaze. Opět slušné album.
Další švédský power metal, kterému vlastně nelze nic vytknout. Dobří zkušení muzikanti, kvalitní produkce a chytlavé melodie. Komponování dle osvědčeného mustru, přesto to dokáže zabavit. Dám tomu ještě pár poslechů a poté zapomenu, že to kdy existovalo.
Nepřístupná a temná blackmetalová deska, která spolu s disonantní nervozitou nabízí i death/doomové nálady. Dostat se tomu pod kůži není snadné, ale odměnou je lavina emocí. Střídmá stopáž navíc ukončí ta "muka" dříve, než by to člověku urvalo hlavu.
Sofistikovaně maluje, točí vtipné filmy, v MORTAL CABINET zanechal výraznou stopu, ze Slavíka ho vyhodili, páč jeho světem je hardcore rap. A je z Rumburku, což leccos vysvětluje! Když šel pro talent, Marty si nabral hrstě. Zase ho ukázal, zpíčenec jeden.